Proč zrovna on...5
Ležela sem v jeho náručí a nevadilo mu to. Chvíli bylo ticho, teda až na bouřku venku. ''Mrzí mě to,'' řekl najednou a já se na něj nechápavě podívala. ''Předtim ses ptala jestli sem naštvanej. Nejsem, jenom mě to mrzí.'' Dívala sem se na něj a nevěděla co říct. Chvíli sem byla ticho a pak sem odpověděla. ''To kvůli tý facce.'' Itachi si vzdychl, ''já vím taky sem se ti za to chtěl omluvit. Už sem v poho, vim že si byl naštvanej. Nebyl sem tak moc naštvanej. Tak co? Bál sem se. Čeho? Že si pryč. Až budu v Konoze tak budu taky pryč. Jo ale budu tě vídat když mi budeš dávat informace. Teď sem se bál že už tě neuvidim. Proč ses o mě tak bál? Proč bych se nebál? Protože mě chceš jenom využít v prospěch Akatsuki. Sakra tohle neříkej! Vždyť je to pravda. Není! Tak proč sem tady?!'' Itachi si vzdychl a podíval se přes rameno. ''Tak odpovíš?'' naléhala sem na něj a odtáhla se z jeho náručí. Zvláštně se na mě podíval a políbil mě. Měla sem v tom zmatek a odstrčila ho. ''Věděl sem že to nemam dělat,'' sykl si pro sebe a chtěl vstát, ale zadržela sem ho. Teď byl zmatený on. Stáhla sem ho zpátky na postel a přitulila se k němu. Překvapeně se na mě díval. Byl strašně roztomilej a já ho políbila. Jemně mi to oplácel a pak se odtáhl. ''Si zraněná,'' podíval se na mě kárávým pohledem. Dívala sem se na něj a přemýšlela. ''Děje se něco? Nevěděla sem že si tak jemnej a citlivej,'' zaculila sem se. ''Jestli chceš můžu bejt tvrdej. Prostě buď takovej jakej si. Takže zamilovanej. Vážně? Jo, do tebe určitě. Tak sme na tom stejně,'' usmála sem se a znovu mě políbil. ''Helé neřikal si před chvílí něco? To platilo pro tebe,'' zasmál se a lehl si. ''Neřekla sem že toho máš nechat. Musíme se taky vyspat. Stejně nemůžu trénovat, můžu spát jak dlouho chci. Takže se nemůžeš ani namáhat.'' Trochu sem zčervenala. ''I když ty bys vlastně ani nic nedělala,'' přemýšlel nahlas s lehkým úsměvem. Zrudla sem ještě víc a radši se dívala jinam. Itachi se zasmál. ''Tady není nic k smíchu. Já se nesměju. Tak co děláš? Přemýšlím. Jo, to sem slyšela. Promiň neovládl sem se. Asi se taky neovládnu,'' zaculila sem se. ''Ty, spi, nech si to na jindy,'' mrkl na mě. ''Fájn,'' zívla sem si a už šla spát. Ráno sem se vzbudila a Itachi nikde. Šla sem dolu ale nikde nebyl. Až pak sem si všimla vzkazu na stole. ''Akatsuki se po mě scháněli, vrátím se až večer. Zatim nevyváděj blbosti.'' Vzdychla sem si a protočila oči, ''a co mam asi celej den dělat?'' zabručela sem si a vrátila se zpátky do postele. Ležela sem v posteli a přemýšlela. Právě teď mam skvělou šanci utýct, ale místo toho ležim v posteli,'' povzdychla sem si sama nad sebou. Zvedla sem se a šla se oblíknout. Vzala sem si svoje kraťasy a zase jedno z Itachiho triček. Napsala sem vzkaz a položila o na stůl. ''Šla sem se projít takže buď v klidu. Vrátim se za chvíli.'' Nevěděla sem co napsat a ani co udělám. Vzala sem si pár kunaiů a shurikenů, zbytek sem tam nechala. Byla sem asi dva kilometry od chatky a začínala sem se unavovat. Zastavila sem a rozhlídla se. ''Sakra, nemam ani páru kde sem!'' Rozeběhla sem se dál. Najednou sem něco zaslechla. Zastavila sem a podívala se, byl tam Itachi a Peinem. ''Zkusíme jak mi de sledování když mam bejt špeh,'' posumála sem se a poslouchala. ''Vim o tý holce. Myslíš Naki? Nevim co je zač, ale jestli jí nezabiješ udělám to sám. Peine klid, vim co dělám. Co s ní máš v plánu? Bude nám dělat špeha v Konoze. Jak to chceš zařídit? Nechci, už to mam.'' Pein nechápal. ''Dohoda. Jaká? Zachránil sem jí život, ale musí mi dávat informace. Co když tě podrazí? Začal sem si s ní. Itachi....! Neboj, chci jenom aby mi věřila. Máš dva týdny. Ještě nesmí nic dělat. Co za? Zranění od Sasoriho. Má dva dny, pak jí nešetři a dobře jí vytrénuj. Neboj Peine.'' Oba odešli a já tam poříd byla. Sedla sem si na zem a přemýšlela. Nechtělo se mi brečet, počítala sem s tim. Je to přece Uchiha! Opřela sem se o strom a zvedla se. Najednou sem něco uviděla. Nemohla sem tomu uvěřit, ale byla sem dost zmatená. Velky vyrytý srdce a v něm I+N. Dívala sem se na to a nevěděla co si myslet. ''Mam se vrátit nebo ne?'' Rozhodla sem se! Vzpamatovala sem se a šla. ''Kde si byla Naki? Přece sem ti tady nechala vzkaz tak co myslíš. Já vim, jen sem se bál. Toho, že bych mohla něco slyšet? Byla sem u toho když si mluvil s Peinem. Já vim. On si toho všimnul? Ne, naštěstí ne. Jakto že si o mě věděl? Všim sem si tě hned jak si zastavila. Viděla sem i to srdce. Tušil sem to, jinak by ses nevrátila. Doufám, že to všechno si mu řekl jenom aby ti věřil. Kdybyc mu to neřekl zabil by tě. Jak o mě věděl?'' Itachi se podíval nahoru a dělal že otázku přeslechl. ''Itachi? Tušil to, zdejchnul sem se hned po tom co mi Sasori řekl že máš v sobě jed. Aha. Si naštvaná? Ne, ty? Vim že si chtěla utýct ale nejsem.'' Pousmála sem se a Itachi mě políbil. ''Můžeš ještě odpočívat než ti začne tréning. Jo to vim, mam na to dva týdny. Dva týdny na to abych tě trénoval. A co pak? Budeš muset bojovat s jednim z Akatsuki. Cože?! Budeš si muset vybrat jednoho z nich a bojovat s nim. Když prohraju? Nejspíš tě zabije, ale to se nestane. Fajn, budu ti věřim,'' usmála sem se a políbila ho. ''Díky. Jdu se vykoupat,'' zasmála sem se. ''Taky pak půjdu. Jdu první! Beru ti to snad? No si myslim,'' mrkla sem na něj a šla se koupat. ''Dneska ti to netrvalo ta dlouho. Jo tohle je snad můj rekord. No jdu se taky osprchovat. Fajn, já už si jdu lehnout jo. Jo přijdu tam.'' Vrátil se zase bez trika a já zase zčervenala. ''Budeš se červenat pokaždý?'' usmál se a já zrudla ještě víc. ''Promiň ale neovládám se když tě vidim. Jo ták, měl to samý když sem tě ošetřoval.'' Zasmála sem se a on mě políbil. ''Dobrou Itachi,'' zasmála sem se a ještě ho políbila.
hezké :D
(Naki, 8. 10. 2012 20:45)