Proč zrovna on... 16
V nemocnici sem byla až do pátku a Sasuke se tam už neobjevil. Tsunade přišla zrovna když sem byla na odchodu. "Zdravím, už mě pouštějí," usmála sem se. "Ano já vím, jdu za tebou kvůli něčemu jinýmu. O co jde? V pondělí začíná tvůj tréning, takže se připrav, půjdu na tebe tvrdě. Jsem připravena od narození," usmála sem se odhodlaně a šla sem domu. "Naki, Naki!" přiběhla ke mě máma ikdyž zamnou chodila každý den tak vypadal že mě neviděla bůh ví jak dlouho. "Ahoj mami, jdu do pokoje," zamumlala sem. "Nechceš něco? Ne díky. Celý den sem byla doma a přemýšlela. Ani sem si nevšimla že se venku setmělo a je půl desátý. Seděla sem v pokoji a nevšimla si že v rohu někdo stojí. Lekla sem se a zadívala se tam. "Konečně sis mě všimla. Itachi proč si mi neřekl že si tu," šla sem k němu a objala ho. "Vypadala si zamyšleně nechtěl sem rušit. Bez pláště sem tě nepoznala víš. Jo, nechtěl sem být nápadnej. Myslela sem že tu budeš až v neděli. Jo, vypařil sem se trochu dřív, můžu se vrátit až ráno. Vážně? Takže zůstaneš? Pokud chceš. To je myslim že jasný. Jak si dopadla s Tsunade? Od pondělí mě trénuje, ale do dneška sem byla v nemocnici. Dobře, vychází to skvěle. Myslíš? Jo, čím blíž se dostaneš k Tsunade tím líp. Dobře, dám do toho vše," usmála sem se a zívla si. "Měla by ses vyspat. Jo, jasně... Počkám v pokoji," usmál se. Šla sem se umýt a převlíct. Itachi ležel v posteli a díval se na mě. Lehla sem si k němu a přitulila se. "Itachi proč ste do toho zatáhli zrovna mě? Protože jinak by tě zabili. Byla bych radši. Co to řikáš? Itachi tebe miluju ale tady je můj domov. Až to skončí co budu dělat? Nebo co když se to zvrtne, nebudu tu moc dál být. Nezvrtne a byla bys u mě. Ne, chci být s tebou a zároveň se svými přáteli. Kéž by to šlo. Proč by ne, společně porazíme Akatsuki a ty i já budeme žít tady. Sama dobře víš že to je nemožný, nikdy se nebudu moc vrátit i kdybych chtěl. Mohl ale ty nechceš. Nechci to řešit. Jak jinak," otočila sem se na druhou stranu. Itachi chtěl něco říct ale v tom přišla máma a dívala se na nás. "Naki?" podívala se na mě a pak na Itachiho. "Mami co tu děláš? Jdu se zeptat jestli něco nepotřebuješ ale koukám že ne, kdo je to? Ehm..sem I...Idate," řekl hned a usmál se. "No...těší mě ale co tu děláš? Mami nech to teď být, přišel si semnou promluvit. A proč ste v posteli a ještě si v jeho náručí. Ježiš mami, chodíme spolu stačí? Jak chodíte? No normálně, prostě sme se seznámili na jedný misi a teď spolu chodíme. Ráno si o tom promluvíme, teď vás teda nechám," zamumlala a odešla. "Tak Idate jo?" podívala sem se na něj. "Měl sem jí snad říct pravdu? Ne, jen doufám že nic nepraskne. Neboj. Fajn...sem v klidu. To sem rád a nebuď naštvaná," dal mi pusu na krk protože věděl že to miluju. "Itachi tohle mi nedělej," zaculila sem se. "Tak nebuď naštvaná a uražená," zopakoval to. "Nejsem," políbila sem ho. Pak sme si ještě chvíli povídali a já mu usnula v náručí.